Již první písemná zmínka o Opavě v listině vydané českým králem Přemyslem I. Otakarem roku 1224 hovoří o ní jako o městě, kde se vaří pivo. Právo mílové, zde výslovně zmiňované, ochraňovalo produkci opavských právovárečných měšťanů od konkurence. O tři století později bylo v Opavě právovárečných domů plných 279. Náročnost výroby piva vedla držitele práva vařit pivo k přenechávání tohoto práva speciálním zařízením, tzv. soukromým pivovarům. Už tehdy bylo tedy jasné, že pouhé privilegium k vaření piva nestačí, že je třeba spojit síly a odolat jak konkurenci, tak mnohým rizikům, kterým je vaření piva vystaveno.

Lukrativnost výroby piva vedla samotné město Opavu k provozování vlastního pivovaru. Stával nedaleko dnešní konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie a vznikl ne konci 15.století. Produktem tohoto pivovaru, nazývaného Taberna, bylo pšeničné pivo, které se čepovalo v radničních sklepích i ve vlastní pivnici. Pozemek pro výstavbu současného pivovaru byl vybrán vně starého města, zcela pochopitelně u městského náhonu, v jehož blízkosti stálo již několik průmyslových závodů. Stavba byla započata na podzim roku 1824 a v průběhu roku 1825 se zde začalo vařit pivo. Pivovar nesl jméno Bürgerliche Troppauer Bierbrau. Je zajímavé, že komplex byl stavebně dokončen až v listopadu 1826. V letech 1852 – 1853 byly v bezprostřední blízkosti nového pivovaru (ze strany dnešního obchodního domu Breda) zbudovány sklepy k uskladnění ledu. Nad nimi vyrostla jednoduchá přízemní budova, která představuje nejstarší část původního pivovarského areálu. Závratný nárůst produkce piva, kde jen za prvních deset let jeho existence stoupla jeho produkce o neuvěřitelných 350 %, přinesl několikerou přestavbu varny a především v roce 1871 změnu vodního pohonu na parní. V letech 1878 -1879 přibyla sušárna ječmene a sladovna.

Podobu známou z přelomu tisíciletí získal pivovar, ve své době největší v rakouském Slezsku, po přestavbě v roce 1889, kdy v souvislosti s odstraňováním následků požáru budov došlo k radikální modernizaci všech částí provozu. Další rekonstrukce měly jen dílčí charakter a výrazně se dotkly především strojovny (1924), sladovny (1926-1927) a varny (1931). Ta se dochovala v podobě ze 30. let, kdy ji vystavěla opavská stavitelská firma Julia Lundwalla. Ještě několikrát byl činěn pokus o rozšíření stávajícího areálu – v letech druhé světové války měla vyrůst při Pivovarské ulici nová správní budova, po válce se počítalo s výstavbou velkokapacitní sladovny s novou stáčírnou a lahvovnou. Všechny tyto záměry ale zůstaly jen na papíře.

Kolem roku 1900 v souvislosti se snahou konkurovat produkci jiných pivovarů (Plzeň, Karwiná, Moravská Ostrava) se opavský pivovar nespokojil jen s výrobou pro slezský region. Z důvodu nedostatků v dopravě bylo třeba vystavět sklady piva – byly dva, V Horním Benešově a Zlatých Horách – a lednice. Těch bylo více a byly ve vzdálenějším regionu od Bohumína po Nový Jičín a vzdálených Supíkovicích na Jesenicku. Rovněž tak si naši předkové uvědomili nutnost k zákazníkovi se vůbec dostat a upoutat jej. Svůj význam zde měla síť speciálních pivnic, provozovaných pivovarem ve vlastní režii. V situaci, kdy v samotné Opavě existovaly hostince nabízející produkci velkých mimoopavských pivovarů, nešlo ani jinak. Tak už na konci 19. století se s nimi lidé mohli setkat v Jeseníku, Krnově, Budišově nad Budišovkou, Osoblaze, ale i v Ostravě, Českých Budějovicích a dokonce i ve Vídni. Pivovar vařil Troppauer Bier.